NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na úvod jsem nucen pokorně se omluvit příznivcům IMPERIAL FOETICIDE a AMAGORTIS, neb díky blíže nespecifikovatelným problémům dorážím do Modré Vopice až po konci jejich koncertního působení. Jako třetí přichází okupovat stísněné prostory pražského obýváku pro mě osobně suverénně největší lákadlo toho večera – neotesaní Bavoři z DEFEATED SANITY. Sportovně přiznávám, že při hodnocení jejich aktuálního záznamu jsem byl možná až příliš kritický, vždyť „Chapters Of Repugnance“ je zcela jednoznačně jednou z nejlepších čistě BDM desek poslední doby.
A živá prezentace to jen potvrdila. Podotýkám, že v kontextu návštěv koncertů nejsem kdovíjak aktivní osoba, většina akcí mě svojí délkou ubíjí a často odcházím spíše unavený než po samotný okraj nabitý pozitivní energií. Tentokráte se ale věci měly úplně jinak, přičemž hlavní zásluhu na tom mají zejména DEFEATED SANITY. Po celou dobu nesmírně živelného setu mi nepřestával běhat mráz po zádech, neklamné to znamení intenzivního posluchačského zážitku. Čtveřice disponovala čistým a krásně vyváženým zvukem, pár desítek přihlížejících tedy mělo jedinečnou příležitost vychutnat si produkci DEFEATED SANITY i po stránce instrumentální (ač sestava spadá do kategorie hrubozrnného BDM, může se pochlubit na poměry žánru nadstandardní technickou výbavou). A i když se tedy z reproduktorů valil death metal parametrů gigantického buldozeru, všechno do detailu sedělo, přesné stop-timy, pestrá zvonivá basa i učebnicová kytarová ekvilibristika v podání Christiana Kühna. Speciální pozornost si navíc vysloužila chobotnice slyšící na jméno Lille Gruber, jejíž přesná, rychlá a hlavně nemravně důrazná bicí palba přinutila nejednu přítomnou čelist k bezmocnému poklesu. Celkový zážitek? Vyloženě nesportovní podívaná.
GORGASM letos vstali z mrtvých a po osmi letech vyrukovali s třetím řadovým albem „Orgy Of Murder“. Američané mezitím prodělali výraznou obměnu kádru, když z původní sestavy zůstal na svém místě jen kytarista/vokalista Damian Leski. Ten se v Modré Vopici držel spíše v pozadí, přičemž střed pódia opanovala obluda v dresu FLESH CONSUMED, basák a majitel ukázkově vepřového vokálu v jedné osobě, Anthony Voight. Po přísném bavorském diktátu jsem set sestavy z Lafayette bral jako mírné odlehčení, neb GORGASM ve srovnání s DEFEATED SANITY přeci jen produkují více přímočarý a méně technicky náročný BDM. Kapela beze zbytku splnila očekávání, dvou až tří minutové skladbičky odsýpaly jaksepatří a vítaným zpestřením samozřejmě byly ony pověstné melodické linky, charakteristický to znak tvorby GORGASM. Američané předvedli reprezentativní průřez kariérou, přičemž nezapomněli ani na položky z prvního MCD, disponujícího vcelku sympatickým názvem „Stabwound Intercourse“ (1998). Brutal death metal nejhrubšího kalibru, četné slamovací pasáže, ale na druhou stranu i vyloženě hitové kytary. Lepší konec večera si žánrový příznivec mohl jen velice těžko přát.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.